Vážení rodiče, přátelé základní umělecké školy v Dubči,
     rád bych vás přivítal na druhém benefičním plese naší školy a sdělil několik myšlenek a postojů. Jak je z našich koncertních aktivit patrné, snažíme se hudbou prospívat, a to nejen v rovině duchovní, ale i finanční. Rád bych vás informoval, že od roku 2010 jsme svými koncerty a uměleckými aktivitami jako škola vybrali a darovali přes 550 000 korun. Benefice na neštěstí ve Frenštátu pod Radhoštěm, na katastrofou postiženou japonskou Fukušimu. Ale i pro organizaci Cesta domů s paliativní péčí, občanské sdružení Pomocné tlapky či Českou alzheimerovskou společnosti. Neuvádím to proto, abychom byli obdivováni za to, co děláme pro druhé, nýbrž proto, abyste byli informováni o našich konkrétních a dokladovatelných skutcích. Bohužel morální stav některých skupin spoluobčanů, obzvláště ve zdejších veřejných funkcích, je na percepční schopnosti „řeznického špalku“. Velmi nerad užívám okřídlená rčení materialistických žvanilů "….už ten či onen tenkrát říkal", ale věřím, že mohu pro dokreslení mého intelektuálního rozpoložení citovat Ludwiga van Beethovena, který o hudbě řekl: „Pravým zázrakem hudby je, že žádné jiné umění nás tak neodpoutává, nezbavuje nás tíže lidskosti jako ona. Unáší nás daleko a daleko od slov či pojmů, jež nás v denním životě ohrožují na každém kroku.“ Každý z hudebníků je s tímto Beethovenovým teorémem sžit, ať už k jeho definici užívá jakoukoliv jinou větu. To nás, hudebníky, a zároveň vnímavé, tolerantní a trpělivé umělecké pedagogy provází, na rozdíl od jiných exaktních profesí, celým životem. I když Albert Einstein svými houslemi tuto konsekventní emulaci zpochybňuje, i on staví osobnostní vybavení na první místo, a to svým bonmotem: "nemusíš být člověkem, který je úspěšný, ale buď člověkem, který za něco stojí". Vím, že se tyto věty hodí spíše do poslucháren, ale já je uvádím proto, aby ta většina našich příznivců lépe chápala větší podíl emocí v přístupu k problematikám, které provázejí život hudebníka či uměleckého pedagoga. Proto jistě pochopíte moji potřebu vyjádřit se k situaci naší ZUŠ zde v Dubči. Na minulém, tedy prvním benefičním plese, jsem nás informoval prostřednictvím otevřeného dopisu o konfliktu, který jsem vedl s představiteli radnice, konkrétně se starostou, ve věci jejich přístupu k naší škole a jejím aktivitám.
        Vzhledem k tomu, že už je mi i prostřednictvím některých mých kolegů vyčítáno, že nežádám o jakési „bezduché a nekoncepční granty“, a protože tento nesmysl frekventují i někteří z Vás, rodičů, ubezpečuji Vás, že žádat o cokoli není problém. Je ale zcela scestné žádat o grant majitele budovy na pokrytí jeho vlastního nájmu. Navíc byl úřad informován o obou těchto aktivitách a zdůrazňuji BENEFIČNÍCH aktivitách ve prospěch dubečské veřejnosti. Přesto nebyl ochoten připustit byť jen snížené, natož prominuté nájemné v kontextu společenského přesahu akce. V minulém roce se totiž změnilo organizační zajištění chodu budovy Špejcharu. Já i moji kolegové jsme do toho vkládali jisté naděje na změnu v osobě paní Hoffmanové, která je i „seniorstudentem“ v naší škole a nabídla se jako intermediátor. Bohužel, systém vytvořený zdejším starostou a radnicí v kontextu charakteru, jak je patrno, zředil veškeré pozitivní aktivity a nadšení jmenované dámy ve prospěch svého záměru. Pouze tíži jednání jen přesunul z osoby své na zaměstnance. Snažil jsem se objednat se do rady několikrát (naposledy prostřednictvím svého zástupce na této pobočce) a věci vyříkat a vyřídit tam, kde se vyřídit mají, tedy v radě. Na jednání však z nepochopitelných důvodů byl pozván můj zástupce, nikoli já. Vězte, že si tam vytrpěl své... Přesto ani po otevřeném dopise starostovi není možné se do rady dostat… Asi to o něčem vypovídá. Nechci se už nadále nízkými praktikami lidí pochybného morálního vybavení zabývat.
    
     
YOUR WEBSITES NAME
 
Ono totiž vašemu starostovi když se řekne vlastní názor, či připomenou sliby, jste na tom stejně jako v minulém režimu jen s rozdílem, že vás (snad) nezavřou (i když tato vymoženost možná některým schází). Tyto zkušenosti s radnicí nejsou jen naše, o podobných manévrech se v Dubči povídá od nástupu Tošila k „moci“. Chci Vás, vážení rodiče, tímto požádat o součinnost a pomoc při řešení této situace. Zdůrazňuji, že pro nás velmi vážné situace. Činnost naší školy začíná být v budově technicky a obsahově nerealizovatelná, a to především v souladu se všemi hygienickými a psychohygienickými normami. Sami to jistě vnímáte při návštěvách našich žákovských koncertů. Paradoxem je, že o pár metrů dál je prázdný a nevyužitý prostor, který by těmto aktivitám a obsahu odpovídal (a na začátku byl přislíben). Chci vám říci, že radnice by toto měla dělat pro vás, své občany, zcela ochotně, neb majetek pouze spravuje. Tak je to na jiných MČ obvyklé a takové jsou naše zkušenosti. Úsměvný na celé záležitosti je fakt, že pro školu základní s těmi samými dětmi je prostor zdarma, ale pro školu základní uměleckou je komerčně placený (a to se netýká jen škol). Obě vzdělávací instituce mají být z dikce zákona 561/ 2005 Sb. ve stejné pozici. Mne jako zřizovatele školy pan Tošil požádal v roce 2010 o zajištění pobočky zde v Dubči a nasliboval „hory doly“ a že to je pro něho jako politika klíčový cíl. Rád bych vás proto požádal o aktivní pomoc při řešení našich zásadních problémů. Vy jako občané máte možnost věci řešit na komunální rovině, a pokud nebudete slyšeni, tak v říjnu můžete status Q změnit. Nájemní smlouva nám končí v září roku 2022. Pokud se v průběhu následujících 3 let situace nezmění alespoň natolik, abychom naplňovali základní předpoklady pro kvalitní výuku, jsem rozhodnut v Dubči činnost naší školy ukončit.
         Nechci dále zdržovat program, na který se těšíte a pro který jsme tady, proto budu po celý večer k dispozici pro vaše dotazy či diskuzi a vysvětlení.
Informace ředitele školy na II. benefičním plesu v Dubči
Musicart news
Copyright © 2018 by "Music Art"  ·  All Rights reserved  ·  E-Mail: reditel@musicart.cz
Musím k problémům z pozice ředitele zaujmout zodpovědné stanovisko, a to takové, které situaci jednou pro vždy vyřeší. V září tohoto roku budeme v Dubči působit sedm let. Za tu dobu, jak jistě za chvíli uvidíte a uslyšíte, jsme zde v Dubči odhalili mnoho talentů a díky kvalitní a kvalifikované práci zdejšího pedagogického kolektivu jsou výsledky nepřeslechnutelné i nepřehlédnutelné. Bez jakýchkoliv dotací a plateb navíc jsme zde zavedli třídní víkendová soustředění, vzdělávání seniorů a další aktivity ku prospěchu dubečské veřejnosti. Jen pro představu - vzdělávací aktivity pro veřejnost mimo rámec povinných vzdělávacích dokumentů školy jsou v řádech desetitisíců za rok (jen třída seniorů přes 60 000,- ročně) . Udivující na tom je fakt, že na jiných městských částech je tato aktivita oceňována a podporována, a to nejen verbálně, ale i finančně. Obecní investice do budov námi užívaných jsou dnes kvantifikované v milionech korun. Bohužel zde v Dubči je to přesně opačně. Možná, že vadí to, že si na to nestěžujeme. Pro představu jen několik čísel - více než 1,5 milionu korun jsme investovali do rekonstrukce zdevastované a neudržované budovy bývalé pošty, 195 000,- Kč jsme investovali do ekologického vytápění, přes 750 000,- Kč jsme zaplatili městu na nájmu za dobu existence pobočky. Více než 20 000,- Kč pololetně slevujeme vašim dětem na školném proto, abychom umožnili studium více oborů. Za více než 200 000,- Kč jsme vyprodukovali pro dubečskou veřejnost 5 koncertů Rybovy mše Vánoční a výtěžek z nich darovali potřebným. V minulém roce jsme beneficí obdarovali třídu zdejší digitální fotografie našich seniorů 10 000,- Kč a věřím, že i dnes malou kapkou pomůžeme nevidomé dubečské umělkyni k realizaci jejích potřeb. Od MČ jsme nežádali ani korunu a vše do určité doby fungovalo.